Vánoce 2019

Milí čtenáři, až budete mít v rukách toto číslo zpravodaje, budeme již myslet na blížící se Vánoce.

Ti pilnější budou mít nakoupené dárky, my ostatní začneme pomalu hysterčit. Každým rokem si říkám, co vymyslet, abych se předvánočnímu šílenství vyhnul. Dopadne to jako vždy.

Dárky nestíhám, kapr zbyl už jen ten břichem vzhůru a majonéza v sámošce došla chvíli před tím, než jsem pro ni doběhl. Vyrobit ji sám, jak jsme kdysi doma dělali, nemám čas, protože musím sehnat poslední chybějící dárek a zapomněl jsem koupit vajíčka.

Takto popsané, vypadají Vánoce jako katastrofa, nemám pravdu?

Naštěstí vedle materiálních „hodnot“ existují hodnoty „duchovní“, přičemž oba světy se dají celkem dobře zkombinovat.

Například moje dospělé děti milují dostávat dárky, to jim z dětství zůstalo. Jakmile pochopily, že Ježíšek nefunguje, přijaly za své i jejich rozdávání a mívaly velkou radost, když nás obdarovaly něčím, co bylo v jejich očích naprosto úžasné. Jenže poté, co jsem jim ukázal skříň plnou chlastu, s počtem lahví tak na dva lidské životy, začaly přemýšlet. Nikoli o dědictví ve skříni; začalo je víc zajímat, co máme rádi, jací vlastně jsme.

A tehdy nastal soulad mezi „duchem a hmotou“, děti pochopily, že podstatné je vnímat druhého a snažit se vidět svět i jeho očima.

Pojďme si tedy také dělat radost zájmem o druhého a pochopením jeho světa. Nezabývejme se hlasateli jediné pravdy a samozvanými mravokárci.

Svět je totiž barevný a pestrý, stejně jako Vánoce. A přesně takové přeji vám všem.

Petr Říha

Zpravodaj 12/2019